V Pamploně zažijete mnohem víc než jen Sanfermínes

Když jsem se rozhodovala kam jet na Erasmus, Španělsko pro mě byla jasná volba. Už si ani nevzpomínám, jak se to stalo, ale na prvním místě v mém žebříčku škol se objevila Universidad de Navarra v Pamploně a já se tam dostala. 

Pamplona se nachází v autonomní oblasti Navarra a taky je jejím hlavním městem. S počtem 200 000 obyvatel se nejvíce velikostně blíží Plzni. Kromě španělštiny se tam používá také baskičtina, ale naštěstí pro nás je to spíš druhotný jazyk. Všechny nápisy jsou psané v obou jazycích, ale španělština je na první pozici. Dokonce i hlášení v obchodech jsou nejprve ve španělštině a pak také v baskičtině. 

Kdo zná Pamplonu, vybaví si většinou pouze Sanfermínes (nebo jen běhy s býky ulicemi města), a tím jeho znalosti končí. Pamplona však není jediným městem, kde se takové oslavy konají. Vyvstává nám tedy otázka, proč je zrovna Pamplona těmito oslavami nejznámější? Proslavil ji Ernest Hemingway, který si zamiloval toto město, místní kulturu, obyvatele a také běhy s býky. To jej inspirovalo k napsání novely The Sun Also Rises, ve které popisuje právě Sanfermínes. Díky tomu proslavil Pamplonu po celém světě, a tak se z celého světa jezdí lidé dívat právě na oslavy svatého Fermína (Las Fiestas de San Fermín).

Nicméně je jasné, že jsem si zamilovala Pamplonu kvůli něčemu jinému, než jsou Sanfermínes, které jsem po dobu svého pobytu ani neměla šanci vidět. Hned ze začátku mě uchvátila historie tohoto města během krátké prohlídky, kterou pro nás udělali místní studenti. Za historií následovala blízkost k přírodě a také zelené plochy, kterých je ve městě opravdu hodně, čímž se také Pamplona řadí mezi nejzelenější města Španělska. Také kampus školy mě velmi překvapil. Vypadal totiž mnohem více jako park s různými druhy stromů než jako kampus univerzity. A pro zajímavost právě tímto kampusem prochází stezka Camino de Santiago, po které se můžete s VŠE také vydat. 

Ale abych nepsala jen o městě samotném, napíšu i o svém životě v něm. Už od začátku jsem věděla, že bych se měla účastnit co možná nejvíce akcí, abych se seznámila s novými lidmi a nepřipadala si tam celou dobu jako cizinec. To jsem také udělala a moje úsilí přineslo po pár dnech ovoce. Už během prvního týdne jsem se ocitla ve skupince, se kterou jsem vydržela až do samého konce. A jak se patří na pravé obyvatele Pamplony, každý čtvrtek jsme chodili na Juevintxos. Vlastně to znamená, že si jdete s přáteli dát do baru něco k pití a tapas (v baskičtině pintxos), která jsou v mnoha barech ve čtvrtek (ve španělštině jueves) za zvýhodněnou cenu. Nejznámějším barem je bar Estafeta. Vždy je tam hromada lidí, ale to je pro tu oblast prostě normální. Kdo si chce sednout, sedí na zemi. Nemůžete se tam pomalu ani hnout. Ale je to typické, takže si to užíváte. Teda do té doby, než vás někdo polije pivem. 

Přátele však můžete potkat i na školních akcích od ILCE, pokud si chcete navíc zlepšovat svoji španělštinu. Což z vlastní zkušenosti velmi doporučuji. Je to zejména Café Internacional, Club de Cine nebo Club de Lectura. Já se účastnila téměř všech Café Internacional, kde se mi zlepšila španělština, což zpozorovali nejen kamarádi, ale i moje učitelka španělštiny. Také jsem měla šanci se tam seznámit se spoustou nových lidí. Pak jsem se ještě účastnila všech filmových večerů v Club de Cine. Proč se nejít večer podívat zadarmo na film ve španělštině, že? A ještě jsme vždy dostali trochu popcornu. Kdyby měl někdo obavy ze svého nízkého levelu španělštiny, ani tak se nemusí bát, že by nerozuměl, protože jsou tam vždy i anglické titulky.

Ze všech předmětů, co jsem studovala, mám nejvíce zážitků z Inmersión sociocultural en Pamplona (Sociokulturní poznání v Pamploně). Z hodin jsme měli úkoly typu: promluvit si s jedním až dvěma místními a zeptat se na jejich názor na imigraci v Pamploně, nebo zeptat se jich, co si myslí o sochách v Pamploně. Každý rozhovor byl něčím výjimečný. Každopádně ten první asi jen tak nezapomenu. Nějak jsem nevěděla, koho se zeptat, navíc jsem měla trochu strach, že na mě budou ti lidé nepříjemní, že je otravuji. Vybrala jsem si tedy babičku sedící na lavičce. Byla velmi milá a ochotně mi odpověděla na všechny otázky. Potom mi sdělila, že jde za dcerou a ta že prý má dceru ve stejném věku, jako jsem já. Řekla mi, že jestli chci, můžu jít s ní a její vnučka mi může na tyto otázky odpovědět taky. Nedalo se to odmítnout, takže jsem šla. Bylo to sice trochu zvláštní, ale vnučka mi ochotně na všechno odpověděla a já měla dva rozdílné pohledy na imigraci v Pamploně, což jsem vlastně potřebovala. Přišla jsem k tomu jak slepý k houslím, ale byla jsem té babičce vlastně vděčná. V průběhu semestru jsem jí ještě párkrát potkala v Pamploně a ona se vždy tak rozpovídala, že jeden rozhovor byl ve výsledku minimálně na hodinu. 

A na závěr vám dám radu k nezaplacení. I když je Španělsko známé především slunečným počasím a plážemi, na severu je to trochu jinak. Proto by si s sebou každý, kdo chce jet do Pamplony, měl vzít hlavně deštník a něco nepromokavého na sebe. Jak místní říkají, vždy byste u sebe měli mít sluneční brýle, deštník a kabát. Během jediného dne se tu totiž dokáže vystřídat několik druhů počasí, a proto je nutné být na vše připraven.

autor: Týnka