Zápisky z Norska – Úvod do života v Oslu

Jako mnoho dalších studentů VŠE jsem se před rokem rozhodl pro obohacení svého studia formou zahraničního studijního pobytu. Mým cílem bylo od počátku Norsko, k čemuž vedla řada důvodů v čele s kvalitním vzdělávacím systémem, fungující ekonomikou, dobrou dopravní dostupností z ČR a samozřejmě krásnou přírodou. Ve výběrovém řízení jsem byl přijat na univerzitu s názvem BI Norwegian Business School, která sídlí v hlavním městě Oslu (čti [ušlu]). Vzhledem k tomu, že jsem na bakalářském stupni zůstal na VŠE a tím pádem se jedná o můj první zahraniční výjezd v rámci studia, beru ho tak trochu jako odměnu a zároveň rozloučení se studentským životem. A jak tedy mé dobrodružství na severu probíhá?

Zvolil jsem si výjezd v letním semestru (v Norsku od začátku ledna do přelomu května a června), což zde v praxi znamená tři a půl měsíce zimy a jeden a půl měsíce jara. Zima v Norsku má samozřejmě výhody i nevýhody, k čemuž se dostanu později. Dojmy z prvních lednových dnů strávených v Oslu bych mohl popsat jako srovnání svých očekávání s realitou:

Jsem poměrně dost na severu a navíc ve východní části země, což znamená kontinentální podnebí a tedy v lednu hodně sněhu – ale zatím je to spíše jako někdy během podzimu u nás;
Norsko je proslulé svou extrémně vysokou cenovou hladinou, zdejší ceny v norských korunách odpovídají nominálně cenám u nás v Kč (bohužel však 1 NOK = 2,70 CZK) – ale existují i výhodné nabídky, v jejichž hledání se člověk brzy stane odborníkem;
psaná norština se s pomocí znalostí angličtiny a němčiny možná dá do určité míry pochopit, s mluvenou už je to podstatně horší – ale míra podobnosti s ostatními germánskými jazyky je až zarážející a základy norštiny se člověk naučí rychleji, než si původně myslel.

Za sebe mohu konstatovat, že na život v Norsku si člověk zvykne velmi rychle (nakonec i na ty ceny) a žádný výrazný kulturní šok se nekonal – naopak se teď trochu obávám návratu do České republiky. Situaci samozřejmě usnadnil fakt, že jsem v hlavním a relativně velkém městě – přestože s Prahou nelze příliš srovnávat, natož pak s dalšími evropskými metropolemi. Kdybych měl jedním slovem popsat charakter a celkovou atmosféru Osla, použil bych výraz klid. Nečekejte nic podobného jako Madrid, Londýn či Berlín – přesto má Oslo díky své až rodinné atmosféře nezaměnitelné kouzlo.

Oslo je svou rozlohou přes 480 km² srovnatelné s Prahou, počtem obyvatel ale nedosahuje ani poloviny pražské populace. Navíc pouze 130 km² zde tvoří zastavěná oblast, zbytek je převážně příroda. Největší koncentrace zastavěných ploch je na jižním okraji Osla okolo pobřeží Oslofjordu, kde na ně na západě, východě i jihu navazují další části aglomerace v sousedním regionu Akershus. Na severu Osla se zvedají zalesněné vrchy (až do nadmořské výšky 717 m), které tvoří oblast zvanou Marka a jsou rájem sportovních nadšenců, ať už jde o běžecké a sjezdové lyžování v zimě, nebo pěší či cykloturistiku v létě.

Přestože Oslo není z kulturně-historického pohledu nijak zvlášť atraktivní a v mnoha ohledech zaostává za nabídkou většiny evropských metropolí, přírodu a samotnou polohu města si tady zkrátka musíte zamilovat. Zdá se, že není nic jednoduššího než nastoupit na úrovni moře do metra a během půl hodiny se nechat vyvézt do nadmořské výšky téměř 500 metrů. Takové prostředí pochopitelně znamená nespočet krásných výhledů, většinou snadno dostupných a s jedinou případnou překážkou v podobě nízké oblačnosti. Místa typu Holmenkollen či Frognerseteren nabízejí zážitek v podobě běžeckého lyžování s výhledem na moře přímo ze stopy. Stejně snadno lze prozkoumávat také záliv Oslofjord na druhé straně města, s četnými ostrůvky, kam vás za pár minut dopraví městské přívozy. Mimochodem, název Oslofjord je poněkud zavádějící, nejedná se totiž o pravý fjord, tedy záliv vytvořený působením ledovce.

V tuto chvíli, na konci dubna, mohu definitivně potvrdit, že do Osla už přišlo jaro. Jaro srovnatelné s Českou republikou, k čemuž přispívá zatím neobyčejně stabilní počasí a bezesporu také prodlužování denního světla, které je s postupem na sever čím dál zřetelnější – od března zde máme dokonce delší den než v Praze. Přestože zimní období mi osobně nevadí, pojem norská zima sám o sobě vyžaduje určitý respekt a na některé aspekty bylo potřeba se připravit. Asi nejnáročnější zpočátku bylo zvyknout si na opravdu pozdní svítání (v lednu po deváté hodině ranní) a brzký soumrak (po třetí hodině odpolední). Také teploty jsou zde v Oslu pochopitelně často pod bodem mrazu, na rozdíl například od západního Norska, kde převažuje oceánské podnebí. A i když po mém lednovém příjezdu nebylo po sněhu ani památky, následující týdny a měsíce mi toto počáteční zklamání bohatě vynahradily. V této souvislosti musím zmínit, že Oslo je na množství sněhu velmi dobře připraveno a jakmile začne sněžit, do několika minut můžete v ulicích očekávat doslova armádu pluhů a sypačů. Stejně funguje i místní mezinárodní letiště Gardermoen, které je sice kvůli své poloze (50 km severovýchodně od města) ještě více vystaveno náročným klimatickým podmínkám ve vnitrozemí, ale přesto vykazuje jednu z nejnižších hodnot v indexu zpožděných letů v Evropě a zavřeno tuto zimu nebylo ani jednou. Velkým lákadlem zimního Norska jsou samozřejmě nesčetné možnosti provozování zimních sportů, především běžeckého lyžování, které je zde v podstatě národním sportem a v samotném Oslu se mu můžete věnovat až do poloviny dubna.

Poměrně zajímavým tématem je v Norsku alkohol, kolem kterého panuje celá řada mýtů, proto neškodí shrnout si fakta. Prodej alkoholu mimo stravovací zařízení se v zásadě dělí na dvě části – pivo (případně další nápoje do výše obsahu alkoholu max. 4,75 %) a ostatní (tedy zejména víno a lihoviny). Pivo je možné koupit v supermarketech, a to ve všední dny pouze do 20:00 a v sobotu dokonce jen do 18:00. I když má obchod otevřeno déle, pivo už si nekoupíte a považuje se za nevhodné už jen přinést ho k pokladně. Všechny nápoje s vyšším obsahem alkoholu se prodávají pouze pod státním dohledem v řetězci Vinmonopolet (název hovoří za vše), který má otevřeno ve všední dny do 18:00, v sobotu do 15:00. Z toho vyplývá, že od sobotního večera do pondělního rána není možné v obchodech koupit jakýkoli alkohol. Jiná je samozřejmě situace ve stravovacích zařízeních, kde je ale velmi striktní kontrola věku – pivo po předložení dokladu od 18 let, tvrdý alkohol od 20 let. Obecně se předpokládá, že při nákupu alkoholu automaticky ukážete občanku, pokud je vám méně než 25 let, což platí i pro supermarkety. Ceny alkoholu jsou opravdu vysoké, pokud jde o mou osobní zkušenost, průměrná cena jednoho piva v supermarketu je asi 30 NOK, v baru cca 60 NOK, ale výjimkou není ani 90 NOK za půllitr. Sami Norové dokonce čas od času pořádají krátké „zájezdy“ do sousedního Švédska, aby odtamtud dovezli relativně levné zásoby. Oblíbené jsou rovněž nákupy v bezcelním obchodě na letišti v Oslu, který je přístupný všem cestujícím přiletivším ze zahraničí a jehož ceny jsou v porovnání s ostatními obchody naprosto bezkonkurenční. Dovoz alkoholu do Norska je pochopitelně omezen (max. 1 litr lihovin a až 5 litrů piva), přesto (nebo právě proto) bezcelní obchod v příletové hale obvykle praská ve švech.

Tolik tedy můj krátký úvod do života v hlavním městě Norska, více o mé hostitelské škole a výletech po Norsku v dalších pokračováních.

autor: Honza K.