Za krásami Makedonie

Nejprve pár základních informací – Severní Makedonie je vnitrozemský stát, který se nachází na Balkánském poloostrově, má něco kolem 2 mil. obyvatel, vznikl v roce 1991 oddělením od Jugoslávie a jeho hlavním městem je Skopje.

Teď už bych vám rád vyprávěl o mé cestě v létě 2019 a rád bych vám poskytl několik doporučení, pokud byste po přečtení dostali chuť se také do této nádherné země podívat.

Proč zrovna Makedonie?

V této době, kdy zpáteční letenku díky nízkonákladovým leteckým dopravcům seženete za pár šupů, se vám otevírají dveře prakticky do celé Evropy. Já si destinace nevybírám prstem na mapě, ale podle toho, kam jsou zrovna levné letenky. A když jsem viděl letenku za pár eur z Vídně do Ohridu (čti Ochrid), nemohl jsem odolat a pro zpáteční cestu jsem zvolil trasu Skopje – Bratislava. Jak na letiště do Vídně, tak do Bratislavy se autobusem nebo vlakem dostanete z Prahy do 5 hodin, což je ještě velmi příjemný čas. Makedonii jsem zvolil také z toho důvodu, že jsem byl již v Albánii a kouzlo Balkánu mě naprosto ohromilo, občas si připadáte jako by se tu zastavil čas před nějakou dobou, a právě to se mi strašně líbí. Balkán je stále ještě evropskou oblastí, která není turisty tolik políbená, takže se nebojte, že byste se někde tísnili mezi davy turistů.

Cesta do Ohridu

Protože jsme s kamarádkou letěli z Vídně časně ráno, vzali jsme předpůlnoční spoj RegioJetu, který nás dovezl přímo na vídeňské letiště. Pokud máte jen příruční zavazadlo, tak k proběhnutí letiště stačí něco kolem hodinky. Nasedli jsme do letadla a ani ne za hodinku a půl jsme již dělali závěrečnou otočku nad Ohridským jezerem a přistáli asi na tom nejmenším letišti, které jsem kdy viděl. „Překvapivě“ jsme tam zrovna byli jediným letadlem a během pár minut jsme se již octli před terminálem. V Ohridu neexistuje spojení MHD, a proto je nutností vzít si taxi do centra. V Makedonii se platí makedonskými denáry, ale mnoho míst akceptuje také eura jako například náš pan taxikář. Při cestě do Ohridu je vhodné sledovat mapu, abyste věděli, kdy přibližně řidiči oznámit, že vystupujete.

Dobrodružství u Ohridského jezera

Po vysazení v centru města jsme jako první zamířili k břehu jezera, kde jsme se doslova vykydli na lavičku po té zdlouhavé noční cestě, posnídali jsme a po více jak půl hodině zevlení jsme vyrazili na prohlídku města. Cesta nás zavedla na lávku po jezeře a ve vodě jsme viděli tvory podobné hadům a ano, v tomto jezeře žije mnoho hadů, nic, co by vás ale mělo zneklidňovat. Po několika výstupech a sestupech úzkými uličkami jsme se dostali k jednomu z místních kostelů. Odtud jsme se vydali k torzu místní pevnosti, odkud máte výhled na celý Ohrid, kterému se ne nadarmo občas říká Jeruzalém Balkánu, různých kostelíků tu uvidíte skutečně mnoho. V Ohridu se na promenádě nachází molo, takže pokud budete unavení tak jako my, vřele doporučuji se tam jít natáhnout, nechat si chodidla ve vodě a zavřít oči.

Druhý den jsme si naplánovali výlet do místního národního parku Galičica. Trasu jsme naplánovali přes aplikaci Mapy.cz, kterou si nemůžu vynachválit. Nejlepší aplikace, ve které máte turistické trasy z celého světa. Cestu jsme zahájili výstupem serpentinami do vesničky Konjsko, ve které jako kdyby se zastavil čas, dvě restaurace, půjčovna čtyřkolek a pár baráčků, potažmo spíše zřícenin a torz. Hned ve vesničce najdete první ukazatel, který vás nasměruje kudy jít. Během cesty jsme potkali jedinou skupinku stejně bláznivých cestovatelů, takže se skutečně nemusíte bát davů. Značení tam nebylo zrovna ideální, proto vřele doporučuji trasu kontrolovat i na mobilu. 

Během této cesty jsme zažili ale i několik nepříjemných okamžiků. První přišel ve chvíli, kdy jsme uviděli stádo ovcí, blížili se k nim a najednou se k nám hnali čtyři ovčáčtí psi. Oběma nám v tu chvíli zatrnulo, po chvilce si nás všiml pastevec a začal hulákat něco, čemu jsme samozřejmě nerozuměli. První jsme pochopili, že máme jít do podřepu, potom vzít klacky a házet je po nich, no radši jsme se po chvíli, kdy si je jakžtakž zklidnil, ubrali na ústup a šli jinou cestičkou. V jednu chvíli jsme se také ocitli na takové plošině, kde byl les z jedné strany i z druhé taky, v tu chvíli si člověk začíná představovat, co se asi tak z lesa může vyřítit, například medvěd, protože takové hromady, které jsme viděli cestou, snad jiné zvíře neudělá. V jednu chvíli jsme i slyšeli takové divné zvuky, rozhodli jsme se radši pokračovat a dělat, že jsme vlastně nic neslyšeli.

Po těchto zážitcích jsme se dostali opět na místo, odkud byl přímo překrásný výhled na Ohridské jezero a odtud jsme sestoupili do vesničky Elshani, kde jsme pomocí různých jazyků, rukou a nohou poprosili o vodu. Vlastně jsme si i popovídali s místní energickou paní, které bylo 82 let. Odtud jsme se vydali zpět do Konjska s představou, že již zbytek cesty bude bez komplikací. Chyba. V jeden moment se kolem nás začalo objevovat čím dál tím víc malých mušek, které utvořily kolem našich hlav hotový roj. Byli jsme úplně zoufalí. Obličej jsme si začali zakrývat různými věcmi, které jsme měli s sebou, ale bylo to prd platné. Dokonce nás ty mrchy donutily k tomu, abychom v tom ukrutném vedru běželi a ještě k tomu do kopce. Říkali jsme si, že ten medvěd by byl možná nakonec lepší. Po 1500 m jsme konečně vyběhli z lesa na sluníčko a mušky byly pryč. Hallelujah! Každopádně i přes tyto naše strasti doporučuji místní hory navštívit.

Další den jsme zvolili jako odpočinkový s cílem vykoupat se, a proto jsme vybrali městečko Peshtani. Autobusy tu nemají pevně daný jízdní řád, takže se stačí jen zeptat, kde je zastávka (nejsou značené) a počkat si. K naší smůle zrovna žádný skutečně dlouho nejel, a proto jsme si i s ostatními čekajícími museli vzít taxi, co na tom, že nás v autě pro pět jelo šest, alespoň jsme ušetřili. V Peshtani jsme se prošli po místním molu a vyrazili do ještě hodinu vzdáleného kempu Gradiště. Cesta vede podél skal, nahoru a dolů, po rozpadlých lávkách se zábradlím, u kterého by opření se znamenalo pád ze skály do jezera, ale za celou dobu jsme nepotkali jediného člověka. Po příchodu na místní pláž jsme se rozhodli, že půjdeme na šlapadla. Když jsme se ptali, kam až si můžeme „zašlapat“, bylo nám řečeno kamkoliv, příjemná změna oproti všem místům, kde jsem doposud byl. Při půjčování se rozhodně vyplatí smlouvat, takže se toho nebojte. Voda v jezeře je neskutečně průzračná a připadáte si tu jako u moře. Také doporučuji naučit se před cestou azbuku, protože jinak nemáte šanci přečíst menu v místních restauracích.

Skopje

Následující den jsme se již přesunuli do Skopje. Z Ohridu jezdí mnoho spojů do Skopje a je jen na vás, který zvolíte, ceny jsou vesměs stejné. Místní autobusové nádraží je velice moderní a dobře se na něm zorientujete. Cesta trvá 4 hodiny a v polovině na vás čeká zastávka na benzinové pumpě. Naopak autobusové nádraží ve Skopje rozhodně nepůsobí dobrým dojmem, asi tak jako když v Praze vylezete do Sherwoodu. Ubytování jsme si vybrali v hotelu v oblasti ambasád a pohybovali jsme se pouze pěšky. Hlavní náměstí ve Skopje působí velmi moderně, ale o pár ulic dál už to rozhodně neplatí. Přešli jsme řeku Vardar a ocitli se v muslimské čtvrti ve starém městě. Naprosto okouzlující uličky, ale v životě jsem neviděl takovou koncentraci zlatnictví. 

Poslední den jsme nikam nespěchali a rozhodli se pro návštěvu místní zoo. Když jsme k ní dorazili, tak už brána nevypadala hezky. Musím říct, že takhle smutnou zoo jsem ještě neviděl. Vstupné jsem vlastně ani neplatil, protože jsem chtěl platit kartou a pánové za kasou si neuměli poradit s terminálem. Skopje není zrovna město, které by mě oslovilo.

Cesta na letiště

Dostat se autobusem na letiště ve Skopje není úplně nejjednodušší, autobusy jezdí ve více jak hodinovém intervalu a zastávka se nachází na špinavém místě pod mostem, opět jsme museli zapojit všechny naše dovednosti, abychom se dozvěděli co a jak.

Doufám, že vás přečtení mého vyprávění nalákalo k návštěvě Makedonie a tady ještě pár rad a tipů.

Rady a tipy:

1. Vypněte si data již před odletem, Makedonie není členem EU.
2. Taxi z letiště do centra v Ohridu stojí cca 10 EUR.
3. Mít u sebe hotovost je nutnost, ale někde je problém s bankovkami 1000 a více.
4. Naučte se azbuku.
5. Nebojte se smlouvat.
6. Půjčte si auto, bude to výhoda u Ohridského jezera.
7. Využívejte bankomaty pouze u poboček bank.
8. Masožravci vyzkoušejte místní specialitu – pleskavici.
9. Stáhněte si offline Mapy.cz.
10. Zabalte si repelent.
11. Na letišti ve Skopje je funkční pošta (kdyby také někdo posílal pohledy na poslední chvíli).

Pár tipů co navštívit:

1. Ohrid
2. Peshtani
3. Gradiste
4. Národní park Galičica
5. Hora Magaro
6. Skopje
7. Kaňon Matka

Autor: Jirka