Wherever you go, go with all your heart

Už je to nějaký ten pátek. Také jsem využila ten neocenitelný benefit, co studium na VŠE nabízí. A dokonce dvakrát. Během svých krásných studentských let jsem zažila to nejlepší v zahraničí – Rakousku a USA.

Psal se rok 2016. Nestačila jsem se ve škole pořádně rozkoukat a už mě kamarádky přemlouvaly, ať se také přihlásím na Erasmus. Hodně jsem váhala, vůbec jsem nevěřila, že bych měla nějakou šanci někam vyjet. Nakonec se jim to podařilo – přemluvily mne. A za to jsem jim neskutečně vděčná. Sice jsem mohla vybrat jen 6 škol, druhá kola „výběrového řízení“ neexistovala, můj průměr byl bídný a musela jsem podstoupit test z angličtiny (který nebyl nejjednodušší), ale povedlo se a já se dostala na první školu, kterou jsem si vybrala. Postupně jsem zjišťovala, jak super škola to je. V zimním semestru 2016/17 jsem tedy vyjela na MCI – Management Center Innsbruck v Rakousku. Měla jsem štěstí, že to nebylo tak daleko a rodiče mě odvezli s celým mým pokojem a lyžařským vybavením. Ale i tak nebyl začátek jednoduchý – bylo potřeba vyřešit vše kolem ubytování, školy, kupon na MHD, sim kartu (v té době ještě nefungoval celoevropský roaming), ESN kartu, první velký nákup, ale to nejtěžší – najít si kamarády a někam zapadnout. Moje plány úplně nevyšly. Chtěla jsem si zlepšit němčinu, ale slyšeli jste někdy mluvit Tyroláky? Taky jsem se chtěla kamarádit s místními a nebo zahraničními studenty, a tak jsem si našla kamarádku z Brna.

V Innsbrucku jsem bydlela na koleji, sdílela jsem pokoj se slečnou ze Slovinska. I když jsme nebyly největší kamarádky, naprosto jsme se tolerovaly a chápaly, což je k nezaplacení. Škola byla velmi moderní, předměty jsme měli spolu s místními studenty v angličtině, které byly formou blokové výuky, a vyučující byli převážně ze zahraničí. Každá třída (místnost) měla svého sponzora, který byl vyvěšen u jejích dveří. Ale kvůli tomu jsem si tuto školu nevybrala, chtěla jsem tu studovat svůj obor – Cestovní ruch, ale v zimním semestru jsem jako zahraniční student neměla možnost si ho vybrat, a tak jsem si zvolila Management, Communication and IT. Je to vcelku jedno, co studujete, i když by to měl být hlavní důvod vašeho výjezdu, ale akademický přínos je v podstatě to poslední, čím vás samotný výjezd obohatí. I když jsem si Innsbruck moc užila, chodila jsem po horách, lyžovala a našla si kamarády, čekalo mě ještě větší dobrodružství na magistru.

Už jsem samozřejmě věděla, že nepodat si přihlášku na výjezd do zahraničí, by byla největší chyba v životě. Takže jakmile jsem se z Innsbrucku vrátila, rozhodovala jsem o svém životě na rok dopředu. I když moje šance se někam dostat byly výrazně vyšší (hlavně díky širší škále škol), dostala jsem se až na třetí školu v mém výběru. Nový Zéland byla moje top destinace, potom San Francisco, až pak Colorado. Ze začátku mě to trochu mrzelo, ale rychle to přešlo. Tentokrát jsem si vybrala semestr letní. S tím se ale pojila nutnost uzavřít zimní semestr už v předtermínech, protože odlet byl už 4. ledna. Všechno jsem zvládla a s čistým štítem odletěla „splnit si svůj americký sen“.

Předtím jsem v Americe byla už čtyřikrát, ale cestování není stejné jako někde delší dobu žít. Do karet mi ale hrálo spoustu věcí. Na stejnou školu se mnou jeli fajn Češi, měla jsem zkušenosti z předchozího výjezdu, všude jsem se domluvila, a hlavně – v Coloradu žijí jedni z nejmilejších a nejochotnějších lidí, co jsem poznala.

Studovala jsem na UNC – University of Northern Colorado ve studentském městečku Greeley. Nebýt dvou univerzit, nic tam v podstatě není. Cestovní ruch mi konečně vyšel, ale do školy jsem chodila jen dvakrát týdně, protože předměty se tu vyučují vždy v pondělí, středu, pátek nebo v úterý a čtvrtek. Bydlela jsem opět na koleji, ale takové úrovně, o které se mi nesnilo – měla jsem vlastní koupelnu a sdílela kuchyňku, pračku a sušičku jen se svou americkou spolubydlící. Našla jsem si i dvě práce v rámci kampusu, v menze a v univerzitním cateringu. I tak jsem měla dost času na své kamarády a cestování. V Americe jsem si mohla zažádat nejen o Ambassadora (což je jako místní buddík), ale i o americkou rodinu, se kterou jsem také mohla trávit čas.

Každý den v Americe v podstatě znamenal novou zkušenost či zážitek. Pár jich sice bylo negativních, jako třeba zkušenost s policejním zásahem a trable s alkoholem (i když jsem v tom vždy byla nevinně), ale co tě nezabije… Každopádně díky své odhodlanosti kývnout téměř na všechno, využít všech možných akcí a díky svým kamarádům jsem se nikdy nenudila. Jela jsem lyžovat, vyzkoušela jsem výlet na sněžnicích, zažila jsem krutých -26°C, byla jsem na americkém rodeu a jezdila na koni, tancovala jsem square dance, zaplavala jsem si s delfíny, učila jsem americké děti plavat a sjela si na raftu řeku Colorado, zkusila jsem bouldering, udělala jsem si americký řidičák, byla jsem v místním kostele na Velikonoce a taky v Marijuana Dispensary (což je v Coloradu naprosto legální), poznala jsem, jak Američani prožívají Superbowl a Den nezávislosti a jak vypadají promoce, procestovala jsem velkou část Colorada, byla jsem během Springbreaku surfovat v Kalifornii, dostala jsem se do Yellowstonu (což byl můj sen), projela jsem spoustu amerických států se svými kamarády, spala jsem na vojenské základně, vyzkoušela jsem glamping, byla jsem v Mexiku, přiletěli za mnou rodiče a potom i brácha, a když jsem něco uvařila nebo upekla, byla jsem za hvězdu.

Svůj pobyt jsem si mohla díky práci prodloužit až do konce srpna. Postarali se o mě mí báječní kamarádi, kteří mi dali nejen střechu nad hlavou, ale k dispozici i auto (a bez toho tam nelze jednoduše fungovat). I když mamka tvrdí, že nejtěžší pro mě bylo sbalit si všechny věci na cestu zpět, já měla výrazně větší problém, a to říct všem svým kamarádům „ahoj“ s pocitem, že většinu už nejspíš nikdy neuvidím, i když bych hrozně ráda.

O svých výjezdech bych mohla vyprávět hodiny a pořád by to bylo málo. Třeba zážitky z Ameriky jsem svým blízkým pravidelně sepisovala na blogu. Ale když si to člověk nezažije na vlastní kůži, stěží pochopí. Nakonec tu mám pár svých doporučení:

Vyjeďte na bakaláři i na magistru – doporučuji nejprve Evropu, potom zámoří
Čtěte zprávy z výjezdu a klidně někoho oslovte, jsou to rady k nezaplacení
Nezalekněte se prvotního papírování či vynaložených financí, konečný výsledek je k nezaplacení
Nečekejte, že za vámi přijede spoustu kamarádů, i když to slíbí
Využijte všech možností, co škola nebo dobrovolná sdružení nabízejí
Kamaraďte se s místními a poznejte místní kulturu
Moc se netěšte, zbytečně si vytvoříte zkreslená očekávání a realita vás zklame

Tak neváhejte a vyjeďte. Studium v zahraničí vám otevře oči, srdce a dveře do celého světa!

autor: Eva