Můj výměnný pobyt v Québecu
Studovat v Kanadě bylo mým dlouholetým snem již od střední školy. Lákala mě kombinace krásné přírody, velkých měst a procvičení obou mých cizích jazyků, a to angličtiny a francouzštiny. Jsem moc vděčná za to, že jsem dostala možnost vyjet právě do Québecu, na frankofonní Université Laval. Québec City je hlavním městem provincie Québec, leží na řece svatého Vavřince, patří mezi nejstarší americká města a jako jediné město v Severní Americe se pyšní městskými hradbami, které svírají historické centrum města. Z tohoto důvodu je od roku 1985 zapsáno na Světové dědictví UNESCO.
Ale zpět k mému pobytu. Jelikož v životě ráda využívám všechny příležitosti na maximum, rozhodla jsem se prodloužit si svůj pobyt v Kanadě o dva měsíce. A navíc, ze zkušenosti z Erasmu vím, že jeden semestr je relativně krátká doba, která uteče velmi rychle. Přihlásila jsem se tak na jazykový kurz francouzštiny, který škola nabízela během letních prázdnin. Upřímně řečeno, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Byla jsem součástí programu Explore, kterého se zúčastnilo více než 300 studentů, převážně Kanaďanů a Američanů. Jedná se o program financovaný kanadskou vládou, jehož hlavním cílem je podpora kanadských studentů v ovládání obou oficiálních úředních jazyků. Šlo o pětitýdenní intenzivní výuku francouzského jazyka, která byla doprovázena bohatým společenským programem. Každý den, kromě neděle, jsme měli možnost si vybrat z nejrůznějších odpoledních aktivit. Jednalo se například o společné vaření, výlety po okolí, kruhové tréninky, lekce jógy, turistické výšlapy, poznávání historického města či hraní společenských her. Nazvala bych to jakýmsi táborem pro studenty. Byla to opravdu jedinečná možnost si užít naplno kanadské velmi horké léto, poznat mentalitu kanadských obyvatel, a především si pořádně procvičit francouzštinu, i když není úplně totožná s francouzštinou, kterou známe z Francie. Vtipným poznatkem je fakt, že i Francouzi mají občas problém porozumět Quebečanům.
Mezi kurzem a začátkem semestru následovalo dvoutýdenní volno, které jsem využila k odpočinku, cestování a poznávání kanadské kultury. Nicméně začátkem září přišel nový semestr a s ním spousta povinností, úkolů a studování. I když mám zkušenost z Erasmu z francouzské prestižní školy, kanadská náročnost a intenzita požadavků mě překvapila. Ačkoli mám zapsané ,,jenom’’ tři ekonomické předměty a jeden jazykový francouzský kurz, škola mi dává opravdu zabrat. Na každý předmět je vyžadována příprava na každou hodinu v podobě čtení desítek stran, za semestr pak vypracovávání několika skupinových a individuálních prací, case studies, prezentací či vzájemného hodnocení svých spolužáků ve skupinových pracích. Každopádně veškerá dřina a úsilí stojí za to, i když to občas prostě bolí. Nejenom, že si člověk během výměnného pobytu procvičí cizí jazyk, ale pozná sám sebe, uvědomí si priority, rozšíří si obzory, pozná lidi z celého světa, získá cenné zkušenosti a především zážitky, které mu nikdo už nevezme.
A mé dosavadní poznatky z této země? Možná to bude znít jako klišé, ale lidé jsou tu šťastnější, spokojenější, ochotnější a většina dělá práci, která je opravdu baví. A když přestane, nebojí se změnit svého zaměstnavatele nebo dokonce svůj obor. Je tu zcela běžné, že lidé staršího věku si doplňují vysokoškolské vzdělání. Mám několik spolužáků, kteří jsou ve věku 35-45 let, což mimo jiné dodá výuce dynamičnost a jiný ráz. V neposlední řadě bych chtěla zmínit kanadskou zimu. Sama zatím nemám zkušenost (momentálně se na ni mentálně připravuji), ale občas využívám síť tunelů pod celým kampusem, která byla vybudována právě pro případ nepříznivého počasí, především v zimě, kdy teploty běžně spadají pod minus 25 °C a více.
Závěrem bych chtěla dodat, že jakýkoliv výměnný pobyt do zahraniční stojí za to, jenom je třeba překonat počáteční strach podat si přihlášku a prostě vyjet.
Autor: Pavlína