Můj Erasmus v Manchesteru

Odjet na Erasmus jsem se vždycky bála. Stále jsem si říkala, že to s mojí úrovní angličtiny snad v životě nemůžu zvládnout. Nakonec se stalo to, že několik mých kamarádů na Erasmus odjelo a u mě začaly převažovat pocity, že to přece nemůže být zas až tak něco těžkého, když to zvládli i ostatní. A tak jsem se rozhodla, že do toho přece jen půjdu taky. Rozhodla jsem se opravdu za 5 min dvanáct, přihlášku jsem podala přibližně 10 min před koncem uzavírání přihlašování a pouze s jednou školou v Dublinu, o které jsem věděla, že by se mi líbilo na ní studovat. Do Dublinu jsem se ale bohužel nedostala, a tak začalo hledání nové školy. Mými požadavky na školu bylo, že musí být v anglicky mluvící zemi, abych si angličtinu pořádně procvičila, a že je na ní možné studovat předměty cestovního ruchu. Nakonec jsem zvolila Metropolitní univerzitu v Manchesteru s oborem Hospitality Business Management a musím říct, že jsem si nemohla vybrat lépe.  

Manchester je skvělé studentské město, což je dáno třemi velkými univerzitami. Studuje tu spousta Britů, ale i mezinárodních studentů, takže má člověk příležitost poznat spoustu lidí z různých zemí světa. Ze začátku mě také překvapilo, jak je Manchester svobodné město – nikdo zde neřeší, jak vypadáte, co máte zrovna na sobě, nikdo neřeší ani vaši sexualitu. Klidně se stane, že vidíte běžně na ulici transvestitu oblečeného jen v body a na vysokých podpatcích nebo společné záchody na univerzitách. Manchester si prostě žije svým vlastním životem, obzvláště pak v oblasti Northern Quarter v centru města, kde se nachází spousta klubů a barů s živou hudbou a kde se dá skvěle seznámit s místními. Manchester je známý taky díky fotbalovému týmu Manchester United, ale málokdo ví, že se tu nachází ještě další tým Manchester City. Díky těmto týmům do Manchesteru přijíždí spousta turistů, takže i já jsem nemohla vynechat tento zážitek a navštívila během svého pobytu stadiony obou týmů. Nikdy bych neřekla, že fotbal může být zábavný, ale když zápas sledujete ze 4. řady na obrovském stadionu a vidíte kolem sebe spoustu fandících fanoušků, strhne to nakonec i vás. 

Na co jsem si ale opravdu musela zvyknout, byl manchesterský akcent. Mancunians, jak se manchesterští obyvatelé nazývají, mají rozdílný dialekt a většinou jim prostě nerozumíte ať se snažíte, jak se snažíte. Naštěstí existuje skvělý Urban Dictionary, kde se dají nejčastěji používané výrazy najít, a který se mi několikrát velmi hodil při rozhovorech s místními. Také téměř stále deštivé anglické počasí bych přidala mezi negativa, ale přesto, že má být Manchester nejdeštivějším městem Británie, svítilo nám i několikrát sluníčko. 

Co se týče Manchesteru jako polohy, nachází se na severozápadě Anglie, takže je to i skvělý výchozí bod na cestování po okolí. Navštívila jsem např. NP Lake District, Peak District, města York, Whitby, Oxford, Stratford upon Avon, několikrát Liverpool a také jsem se podívala i do severního Walesu, na ostrov Anglesey. Většinu výletů jsem absolvovala s International Society, která výlety zařizuje pro studenty se slevou, ale dá se bez problému cestovat i po vlastní ose. Myslím si, že za 3,5 měsíce mého pobytu jsem toho stihla vidět docela dost. 

Ptáte se, proč jsem byla na Erasmu tak krátkou dobu, a ne na celého půl roku, jak většina ostatních studentů? V Anglii je super, že v zimním semestru nemáte zkouškové. Většina předmětů se ukončuje prezentacemi nebo seminárkami, a tak jsem mohla být už na Vánoce doma. Hodiny probíhají podobně jako u nás, jsou rozděleny na přednášky a cvičení. Převážně jsem se doma moc připravovat nemusela, většinu úkolů se dalo zvládnout v rámci hodin, kde na to bylo vyhrazeno dostatek času. Orientation week trval 4 dny, během nichž bylo naplánováno spousta aktivit, při kterých se dalo seznámit s ostatními mezinárodními studenty. Co se mi líbilo, je určitě to, že učitelé se k vám chovají jako ke kamarádům a snaží se vám v případě potřeby se vším kdykoliv poradit. Co se týče britských spolužáků (navštěvovali jsme předměty společně), tak zpočátku bylo těžké mezi ně zapadnout, ale když vás trochu poznají v rámci skupinových aktivit v hodině, nemají potom problém zajít s vámi třeba na oběd. 

Když shrnu moje pocity, můžu s určitostí říct, že nakonec to byla jedna z nejlepších zkušeností v mém životě a vůbec nelituji toho, že jsem do toho přece jen šla. Potkala jsem spoustu nových kamarádů, procestovala značnou část Anglie a taky jsem si vyzkoušela, že jsem schopná žít v úplně cizí zemi, kde jsem v podstatě odkázaná jen sama na sebe. Musím říct, že to byl skvělý zážitek a určitě všem doporučuji to alespoň jednou v životě zkusit. 

autor: Šárka