Moje první zážitky na ferratách: tipy a zkušenosti

Lidé se skal buď bojí nebo jsou jimi fascinovaní, zdá se, že nic mezi tím. Já patřím k těm, které skály fascinují a od malička mě lákají. Až minulý rok jsem se však dostala k tomu, abych si pořídila ferratový set a vyrazila vstříc dobrodružství. Ráda bych Ti v tomto článku nastínila mé první dojmy, důležitou výbavu a nějaké rady do začátku. Nakonec přidám i tipy na začátečnické ferraty po Česku, nemáme jich tu moc, ale nějaké se přece jen najdou!

Asi by bylo dobré objasnit, co ta ferrata vlastně je. Samotné slovo pochází z italštiny, doslovně z výrazu „via ferrata“, neboli železná cesta. Termín označuje horské cesty zajištěné pomocí železných stupů, ocelových lan, mostů, žebříků apod., které umožňují bezpečnější postup s vybavením do jinak těžko dostupných míst. Historicky se tyto cesty uplatnily zejména během první světové války, kdy byly využívány pro pohyb vojsk v nepřístupném terénu v Alpách. V současnosti se tento termín používá především pro označení turisticky či sportovně upravených tras.

Ráda bych zdůraznila, že bez jištění se na ferraty neleze, i když jsem já sama byla ta, která to udělala. Ve Vysokých Tatrách jsou totiž ferratové cesty, které se za mě dají zvládnout i bez výbavy, ale je to makačka a rozhodně i risk, takže to prosím nedělej 😊

Pro začátky je také důležité mít parťáka, který tě podrží v případě nesnází a naopak. Oficiálně jsem svoji ferratovou výbavu využila poprvé v Itálii v Apuánských Alpách, kde ale byla ferrata poměrně obtížná a kvůli předcházející náročné túře jsme ji s kamarádkou nakonec nedokončily.

Základní orientací ve ferratách je porozumění samotnému značení tras, aby bylo jasné, jakou obtížnost můžeš očekávat a podle toho si naplánovat výlet. V evropském měřítku se nejčastěji setkáš s rakouským značením obtížnosti od A po E. Nejlehčí je A a nejnáročnější je ferrata E. Níže je značení detailněji popsáno dle (High Point; 2025):

• A (Lehké): Ferraty vhodné pro začátečníky a rodiny s dětmi. Minimální sklony, pevně zakotvené stupy a lana.
• B (Středně lehké): Vyžaduje jistější krok a základní zkušenosti. Mírně exponovaná místa.
• C (Středně těžké): Vyžaduje sílu v rukou a dobrou kondici. Často větší vzdušnost.
• D (Těžké): Pro zkušené lezce s výbornou fyzickou kondicí. Strmá a exponovaná místa.
• E (Extrémně těžké): Velmi náročné ferraty s dlouhými, strmými úseky a minimem odpočinkových míst.

Co se týče výbavy, základní je mít tzv. sedák/sedací úvazek, tlumič pádu s ferratovou brzdou, samozřejmě přilbu, pevnou obuv na turistiku s dobrou podrážkou k lezení na skalách (já lezu většinou v trekových botech Altra nebo v robustnějších kotníkových turistických botech Asolo, a pro inspiraci můj parťák využívá barefoot turistické botky Merrell), rukavice (za mě stačí nějaké starší na kolo, zabrání odírání rukou o lana a další nechtěná zranění). Doporučuje se mít i tzv. odsedku, kterou 100 % doporučuji i já, ulehčí ti hodně práce, především v exponovaných úsecích. Jedná se totiž o kratší lano s karabinou navíc, což ti umožňuje si „odsednout“ nebo zavěsit se do sedáku a odpočinout si. 

Pro lezení bude ideální menší batůžek určitě s bederním a prsním pásem k připevnění batohu k tělu, aby nikde neplandal, poskytl volný pohyb a zároveň neohrožoval tebe ani ostatní. 

S tím mě napadá kultura a respekt při samotném lezení. Lano je vždy rozděleno na několik úseků, aby bylo dobře zasazeno do skály. Prosím dodržuj vždy minimálně jeden nebo dva úseky rozestup mezi tebou a člověkem před tebou. Nikdy nebuď připevněn/á na stejném laně jako někdo jiný, i když je to tvůj parťák. V případě pádu by tě totiž mohl vzít s sebou nebo naopak, a to vážně nechceme. 

Pokud se stane, že doháníš toho před tebou, nesnaž se ho nijak ohrožovat tím, že polezeš těsně za ním nebo se ho snad budeš snažit předehnat. Vyčkej chvíli, pokochej se výhledy nebo se s ním domluvit, že polezeš první. Nebuď nerespektující, nestojí to za zkažený zážitek nebo dokonce zranění. 

Hned po první zkušenosti s lezením na ferratě v Hluboké nad Vltavou mě tahle aktivita nadchla. Podle mého názoru je tato ferrata parádní pro začátek. Vede jen horizontálně nad Vltavou, platí se pouze dobrovolný příspěvek na údržbu trasy a obtížnostně je tato ferrata hodnocena A-C, přičemž se zde nachází celkem tři ferraty, a tak si člověk může vybrat dle svého gusta. 

Druhou za mě ideální ferratou pro rozšíření obzorů a dovedností je ferrata Vodní brána v Semilech, nabízející tři různé trasy a různou obtížnosti zahrnující i jednu náročnější část E, která se dá ale obejít. 

Vyrazila jsem i na další ferraty v Česku (zobrazené na fotkách níže), nejlepší pro začátek jsou za mě ale ty dvě zmíněné. Na výletě na kolech jsem také měla možnost zkusit si menší ferratu u kempu Seifert v západních Čechách a jednu v Německu, kde vůbec nikdo nebyl. Tyto méně známé jsou většinou méně náročné ale zato je máte pro sebe. Doporučila bych také ferratu ve Slaném a v Děčíně, ale s nimi ještě osobní zkušenost nemám, vypadají v každém případě dobře a dostupně z Prahy. 

Závěrem bych zmínila, že v Česku máme pár menších ferrat ideální pro začátky, ale pro větší výzvu se musíme vydat jižněji do Alp v Rakousku či Itálii. Tam se rozhodně plánuji vydat. Tento rok byl jen začátek. 

Danča