Madeira bez auta

Madeira, aneb ostrov věčného jara, je dokonalým místem pro dovolenou v jakémkoliv ročním období. My jsme na Madeiru s kamarádkou vyrazily letos v únoru před začátkem letního semestru. Tedy jsme na týden unikly nízkým teplotám a užívaly si krásné jarní počasí. Už na první pohled jsme se do ostrova zamilovaly. Krásně zelené kopce, které jsme tedy později trošku proklínaly, a oceán obklopující ostrov, dodávají klidnou a okouzlující atmosféru.

Bydlely jsme v hlavním městě Funchal, které je asi nejlepší výchozí pozicí pro cestování po ostrově. Především pro ty, kteří nemají půjčené auto a využívají místní autobusy. To byl i náš případ. Musím říct, že tyto služby jsou na ostrově opravdu skvěle pokryté. A vzhledem k tomu, že Madeira má pouhých 741 km², není problém ji krásně procestovat i bez auta.

Jelikož samotný Funchal je krásné město plné aktivit, věnovaly jsme mu jeden celý den. Určitě doporučuji navštívit místní tropickou zahradu Monte Palace. Zahrada se nachází sice ve Funchalu, ale poměrně v kopci. Je zde tedy zprovozněna i lanovka vedoucí přímo z centra. Pokud chcete ušetřit jak kroky, tak peníze, jezdí sem i MHD, kterou jsme využily. Cestu zpátky do centra jsme už vzaly po svých a vydaly se pěšinkou, která nakonec byla delší, než jsme si myslely. Kromě té délky byla tedy i daleko blátivější, s čímž jsme my trubky v bílých teniskách nepočítaly. Ale i přes to všechno byla cesta krásná a rozhodně stála za to.

Díky autobusu jsme se dostaly i na severní část ostrova, tu chladnější, do města Santana. Cesta trvala přibližně 1,5 hodiny. Autem trasa zabere pochopitelně kratší dobu. Santana je typická pro své dnes opuštěné doškové trojúhelníkové domky. Turisté městečko navštěvují také kvůli krásnému výhledu na útes Rocha do Navio. My jsme v Santaně začínaly pomalu chápat, že předpověď počasí nemá cenu úplně bedlivě sledovat, protože 5 minutové deštíky přichází, jak se jim zachce v průběhu celého dne.

Další dny jsme opět využily místní busy, abychom se dostaly například do východního zálivu Ponta de Sao Lourenco, měst Porto Moniz a Seixal nacházející se na severozápadě. Autobus vás ale i přiblíží k turisticky oblíbenému vrcholu Pico de Arieiro. My jsme vycházely z vesnice Poiso, odkud cesta na vrchol stoupala zhruba 8 km. (Autem se dostanete až úplně nahoru na parkoviště.) Na této trase jsme poznaly pravé Madeirské klima, které se nám nebálo ukázat vše možné od mlhy, deště, větru, větší mlhy až po sluníčko a bezvětří. Předposlední den jsme si dojely na Verady – Vereda dos Balcoes v Ribeira Frio. Na této trase (cca 3 km dlouhé) najdete jednu z nejoblíbenějších vyhlídek na Madeiře. Nám vyšlo počasí úplně krásně, takže jsme se mohly pokochat zelenými hřebeny a oceánem v pozadí. Dokonce jsme si i nakrmily místní krotké ptáčky, kteří si nám sedali na dlaň.

Jelikož nám délka původní trasy byla málo a autobusový řád se nám úplně nelíbil, rozhodly jsme si dojít k další nejbližší zastávce pěšky přes les. No. Bývala by to byla krásná cesta, kdyby nezačalo kapat, později pršet a pak lít jako z konve. Z úsměvu na tváři se stal zlověstný a zničený výraz. Díky bohu jsme dorazily k zastávce a šly jsme se usušit do hospody, která stála hned vedle. Autobus jsme stále ale měly v nedohledu, a tak jsme se úplně promočené a zmrzlé uchýlily k možnosti stopování. Milá Kanaďanka s pánem z Ameriky nás zachránili a odvezli do centra Funchalu, kde už svítilo nádherně sluníčko. Poděkovaly jsme jim domácí slivovicou a pádily si to na večeři.

Jako člověk, který rád prozkoumává nová místa a dává přednost neobjeveným zemím, musím říct, že bych se na Madeiru vrátila klidně hnedka. A příroda je hlavním důvodem. Pokud opomenu již zmiňovanou dopravu, je tu také poměrně levno, lidé jsou tu opravdu vstřícní a samozřejmě mají vynikající kuchyni. A pokud mi stále nevěříte, jak krásná Madeira je, třeba vás přesvědčí mé fotky.

Autor: Klárka