Kyjev
Od roku 2017 dodržujeme s tátou a bráchou tradici každoročních rodinných eurovíkendů. Dosud jsme vždy vyjížděli do okolních států autem, letos jsme se rozhodli pro změnu – díky letenkám za pár stovek vyhrál výlet do Kyjeva.
Před odletem jsme vůbec netušili, co od hlavního města Ukrajiny čekat a byli jsme připraveni spíše na to horší. Ostatně cesta taxíkem z letiště to potvrdila. Nemohli jsme si nevšimnout, obrovských sídlišť plných omšelých panelových domů, na kterých ovšem nechyběly stovky satelitních antén z 90. let, podezřele vypadající podniky, bazary, žádná zeleň ani parky.
Ovšem centrum města, kde jsme si pořídili přes Booking.com levné ubytování ve velkém bytě, náš dojem z Kyjeva pořádně vylepšilo. Ulice připomínaly pražské Vinohrady, mile nás překvapila také architektura, mladistvý náboj a příjemná přátelská atmosféra, která z centra sálala. Majitel bytu nám dal kromě malého pohoštění i dost tipů, co musíme v Kyjevě vidět a taky kde se dobře najíst a napít. Hned první večer jsme dali na jeho rady a navštívili restauraci Rebernia, podnik specializující se na pečená žebra a následně bar Drunk Cherry (Pjana višňa), kde jsme ochutnali místní višňový alkoholický nápoj. Před oběma podniky čekala spousta zájemců o vstup, takže bylo vidět, že patří mezi velmi oblíbené jak místními, tak i cizinci.
Druhý den jsme opět byli nuceni zhlédnout relikty plánované socialistické výstavby, když jsme projížděli minibusem směrem k smutně proslaveným městům – Černobylu a Pripjati. O v současnosti velmi populární návštěvu černobylské oblasti jsme se rovněž nechtěli nechat ochudit. Do „zakázané zóny“ se turista nedostane jinak než s místní cestovní agenturou.
Celkem dlouho se čeká na vjezd do samotné oblasti, kontroly však probíhají i uvnitř. Všude je plno vojáků dohlížejících na bezpečnost. V Černobylu dnes žije pár tisíc lidí, kteří se starají o jeho chod – úředníci, zaměstnanci elektrárny a pracovníci starající se o uzavřenou zónu kolem elektrárny. Ve městě působí jen pár dní, pak mají další týden až měsíc volno podle druhu práce. Překvapilo nás, že nežijí v nově vystavených domech či bytovkách, jak by se dalo čekat, ale v těch opuštěných, polorozpadlých, stromy zarostlých domech, které byly po katastrofě vybydlené. Několik set původních obyvatel se sem dokonce vrátilo i po výbuchu. Je zde pár malinkých obchodů se základními potravinami a domácími potřebami, a dokonce i místní restaurace. Jinak však Černobyl působí jako město duchů.
Velkým zážitkem byla prohlídka Pripjati, respektive toho, co z ní zbylo. Původně šlo o “město mladých” s na svou dobu velmi moderními prvky. Věkový průměr obyvatel nedosahoval ani 30 let. Šlo převážně o technické inženýry a jaderné vědce pro novou elektrárnu, kteří sem přišli za lepšími životními podmínkami. Dětský lunapark, který nebyl nikdy oficiálně otevřen, v nás vyvolal nejvíce emocí a mrazilo nás po zádech, když jsme jím procházeli. Celkově jsme si z tohoto výletu odnesli plno rozporuplných pocitů. Menším negativem byl nádech komerčnosti, který tato oblast získala díky seriálu HBO, který vyšel roku 2019.
Třetí a poslední den jsme věnovali prohlídce samotného Kyjeva. Z památek jistě stojí za vidění zejména pravoslavné objekty – Chrám svaté Žofie, do tyrkysova zbarvený Chrám sv. Ondřeje a rozsáhlý areál Kyjevskopečerské lávry. Do chrámů se dá vždy zadarmo vstoupit, my jsme měli štěstí a pokaždé se uvnitř konala bohoslužba, kterou vidět a slyšet byl velký zážitek. Prohlídku ale doporučujeme začít v centru na Náměstí Nezávislosti. Stojí za to chvíli postát a jen tak pozorovat okolí. Mladí lidé sedí na travnatých plochách, dávají si oběd. O kousek dál hraje někdo na hudební nástroj, k večeru přijíždí mladí motorkáři a vystaví své stroje na odiv turistům. Náměstí se mění z hodiny na hodinu a vždy je na co koukat. Zakončit pak prohlídku města můžete, stejně jako my, u obrovské sochy Matky vlasti, měřící 102 metrů. Pokud vám zbyde trocha času, navštivte cestou i působivé Národní muzeum Památník obětí hladomoru.
Kyjev překvapí nejen památkami, architekturou a dynamickým životem, ale také gastronomií a přívětivými cenami. Za skvělé cappuccino zaplatíte 25-30 korun, za jídlo v lepší restauraci stejně jako u nás, v restauracích pro místní o dost méně 😊 I s jednodenním výlet do Černobylu se dá vše krásně během prodlouženého výletu stihnout.
Autor: Teruš