Kalmar – malé město s velkým srdcem

Kalmar – malé město s velkým srdcem

Po náročném covidovém období a zimním semestru jsem mohla vyjet na vytoužený Erasmus, vstříc novým zážitkům a zkušenostem. A když říkám vytoužený, tak v mém případě tomu tak opravdu bylo. Měla jsem vyjet už při studiu na bakaláři, ale to se bohužel kvůli covidu nezdařilo, a tak jsem byla u druhého pokusu celkem napnutá, jak se to vyvrbí. Nakonec se vše podařilo a já vyrazila do Švédska, do Kalmaru (pro mé kamarády do Kalamárů 😀).

Severské země mě vždycky lákaly. Švédsko jsem ale nakonec zvolila, protože pro mě prostě mělo nejlepší „vibe“, i když jsem o něm v podstatě věděla jen to, že hlavní město je Stockholm. Navíc Linnaeus University jako jedna z mála nabízela předměty cestovního ruchu. A musím říct, že mě nezklamalo ani Švédsko, ani Kalmar!

Ze začátku to bylo sice trošku krušné. Nové prostředí, noví lidé, poprvé někde takhle dlouho sama, ale zanedlouho se vše k dobrému obrátilo. Našla jsem si kamarády a společně jsme začali objevovat švédskou kulturu a okolí. Domluvit se nebyl absolutně žádný problém, protože všichni mluví anglicky (i malé děti) a všichni jsou velice ochotní. Stačilo se jen naučit pár frází a slovíček, abyste si v obchodě koupili opravdu to, co jste chtěli 😀. Pak už jen chodit pravidelně na „fika“ (s přáteli na kafčo a něco sladkého), sem tam si dát masové kuličky, poslouchat ABBU, a s trochou nadsázky je z vás Švéd jak vyšitý.

Co se týče školního systému, tak to byl krok celkem do neznáma. Semestr byl rozdělený na čtyři části po pěti týdnech. Většinou jsme měli v jedné části pouze jeden předmět, na který jsme se mohli plně soustředit. Základem výuky bylo především samostudium vybrané literatury a skupinové projekty, které byly zakončeny různými reporty a prezentacemi. Bylo rozhodně zajímavé vyzkoušet si tak diametrálně odlišný systém od systému na VŠE, každopádně nemůžu říct, že by mi jeden vyhovoval více, spíše bych se přikláněla k nějaké kombinované verzi.

Ale dost už o škole, Erasmus je (tedy alespoň pro mě byl) především o poznávání nových lidí a míst a o velkém kroku z mojí komfortní zóny. Určitě stálo za to účastnit se výletů a akcí organizovaných místní ESN sekcí, např. do Laponska, Norska či Estonska. Tak jsem poznala svoje budoucí životní kamarády (zejména mezinárodní studenty, k místním je trochu těžké proniknout), se kterými jsme pak podnikali další výlety, jak po nejbližším, tak i po vzdálenějším okolí. Kalmar je oproti Praze velmi malé městečko (zhruba 36 000 obyvatel), ale rozhodně má co nabídnout. Klidné pobřeží pro procházky, rozjímání i koupání (doporučuji se chodit pravidelně otužovat), autentické kavárničky a spousta historie, protože Kalmar býval hraniční město a důležitý přístav. Hned vedle se nachází ostrov Öland, který je významnou letní destinací s nádhernými písčitými plážemi (které si spíše spojíte se Středozemním mořem než severem Evropy) jako dělanými pro pozorování východů a západů slunce.

Už jen psaní těchto řádků ve mně vyvolává hřejivý pocit, že jsem zažila něco nezapomenutelného a že budu vždycky vděčná, že jsem měla tu možnost, a hlavně odvahu vyjet do světa. A pokud se ještě nějaká příležitost naskytne, rozhodně ji využiji!

Na závěr si ještě dovolím napsat můj oblíbený příměr o Švédech, se kterým souhlasila i moje „buddynka“. Švédové jsou prý jako meloun. Mají velmi tvrdou vrchní slupku, ale jakmile se dostanete dovnitř, poznáte, že jsou to velice milí a příjemní lidé. A já s tím nemůžu nic jiného než souhlasit.

Autor: Lůca