Himaláje se stínem koronaviru
Krize ohledně co-vid 19 nás zasáhla všechny. Jak vás ale zasáhne, když se nacházíte uprostřed Himálají a nemáte nejmenší tušení, co všechno se v Čechách od vašeho odletu změnilo? Na to jsem se zeptala svého dlouholetého kamaráda Tomáše, který se 2. 3. 2020 spolu s mým bratrancem vydal na vysokohorský trek do Nepálu.
V jakém termínu a kam jste měli namířeno? Jak dlouho jste tuhle cestu plánovali?
S kamarádem jsme se v polovině prosince minulého roku, v hospodě u piva, rozhodli navštívit Nepál. Podali si na to ruku a bylo. S idylickou představou treku kolem Annapuren jsme začali plánovat cestu. Podle dostupných informací z internetu existují 2 sezóny. Jedna od března zhruba do konce května a druhá, hlavní sezóna, od října do konce listopadu. Červen až říjen řádí monzunové deště. Jelikož hlavní sezona je plná turistů, náš termín byl jasný, březen. Na začátku ledna jsme tedy pořídili letenky. Odlet 2.3.2020, návrat 30.3.2020. Samotné plánování cesty trvalo ani ne týden. Se vším nám pomohl internet.
Měli jste nějaké podezření už před odletem, že se blíží podobná opatření jako například uzavření hranic?
V druhé polovině února, zhruba 2 týdny do odletu, se začala situace ohledně viru komplikovat. Padly návrhy jako zmíněné uzavírání hranic, omezení mezinárodní dopravy a podobně. Trochu jsme se obávali, zda vůbec odletíme, nicméně situace nebyla stále tak vážná, aby nás naše obavy odradily od cesty. V den odletu už v ČR platila některá opatření ohledně cestování, nicméně odlet proběhl podle plánu. Později se k nám dostala informace, že pár dní na to se letiště Václava Havla uzavřelo.
Kdy jste poprvé zjistili, že návrat do Čech bude problém?
Tak ono dostat se v Himálajích k informacím je složitější. Prakticky bez signálu a jen občas se ve vesničce můžete připojit k internetu. Navíc poslední věc, kterou chcete při výhledu na osmitisícovky řešit, je virus. Nicméně první náznaky opravdových problémů s návratem domů nás dostihly 10.3. ve městečku Manang, kde jsme trávili aklimatizační pauzu. Přišla nám zpráva od Ministerstva zahraničních věcí (dále jen MZV), že je ČR uzavřená a návrat už nemusí být tak jednoduchý. Bylo nám doporučeno zaregistrovat se v aplikaci DROZD, která podává informace ministerstvu o občanech nacházejících se mimo území ČR.
Jak jste se v té situaci cítili?
Z počátku jsme situaci vůbec nijak neřešili. Postupem času nás okolnosti donutily dění kolem epidemie a s tím spojenými opatřeními sledovat. Avšak plni optimismu jsme pokračovali ve vysněné dovolené.
Pomáhal vám někdo z domova zařídit návrat? Kdo a jak?
I přes vyhrocenou situaci jsme tak nějak doufali, že se budeme moci vrátit letem, který byl naplánovaný 31.3. Naše letecká společnost Qatar Airways létala jako jediná i přes zavedená opatření jak v Evropě, tak v Asii. Pro zajímavost 22.3. stála letenka do Frankfurtu 6000 dolarů za osobu. Nicméně 23.3. přešel Nepál do kompletního lockdownu. Od té doby neexistoval žádný konvenční způsob jak se dopravit domů. Zde musím poděkovat rodině za úžasnou podporu a snahu zjistit nám co nejvíce informací. Obrovský dík také patří ambasádě v Dillí (Indie), která nás díky WhatsApp skupině informovala o situaci 24 hodin denně a snažila se nás dostat domů.
Jak jste se tedy nakonec dostali domů? Jak celý návrat probíhal?
Po vyhlášení lockdownu nebylo možné přiletět ani odletět ze země. Začalo se tedy přemýšlet, jak dostat turisty pryč. Začaly se plánovat speciální repatriační lety. Nicméně uvízlých Čechů bylo v Nepálu asi něco kolem 70, takže by se samostatný let nevyplatil. MZV společně s ambasádou v Dillí začali hledat jiné dostupné možnosti, jak nás vysvobodit. Dozvěděli jsme se o třech německých speciálních letech 27., 28. a 29.3. Tyto lety byly převážně určeny pro německé občany, avšak vždy nezaplněná místa v letadle doplnili Evropany. Let 27.3. byl beznadějně plně obsazený, avšak 28.3. byl náš šťastný den. Od naší ambasády v Dillí jsme byli instruováni, ať využijeme jakékoli možnosti dostat se domů. Dále nás navedli, ať se zkusíme dostat do některého z těchto německých letů. 28.3. jsme se vydali na meeting point, kde nás německá ambasáda autobusy dopravila na letiště. Zde bylo zapotřebí vyplnit jednoduchý formulář o tom, že souhlasíme s repatriací od německých úřadů. Naštěstí v letadle byl dostatek volných míst a my mohli odletět do Frankfurtu. Po nespočtu kontrol a měření teplot jsme konečně dorazili do Německa. Štěstěna se nás držela dál a ještě ten večer nás vyzvedl repatriační autobus jedoucí z Amsterdamu přes Frankfurt do Prahy.
Co vás čekalo po návratu domů?
Na českých hranicích to byl docela šok. V jednu hodinu ráno vás v autobuse budí policie v chemických oblecích, plynových maskách a s teploměry. Po pasové kontrole a přeměření teploty jsme opět mohli pokračovat. V Praze už čekala hygiena, opět mužíci v atombordelu s plynovou maskou, která si nás ihned rozebrala a nakázala nám 14denní domácí karanténu. Domů nás mohli odvézt rodinní příslušníci nebo integrovaný záchranný systém. Pro nás přijela moje máma.
Jak bys celý výlet shrnul? Je něco, co bys udělal jinak?
Kdybych to měl shrnout, byl to úžasný výlet plný skvělých i nečekaných dobrodružství. Určitě ničeho nelitujeme, když by měl člověk pořád nějak váhat, nikdy by se nikam nepodíval. Jestli bych udělal něco jinak? Určitě ne! Sice nám nevyšlo vše, jak jsme chtěli a plánovali, ale nakonec to dopadlo dobře. A přece jen bych jednu věc změnil, příště si vezmu teplejší spacák. Občas byla pořádná zima.
Autor: Kačka
