Erasmus al dente ve Florencii

Svůj seznam preferovaných škol jsem si sestavovala především podle předmětů, které školy nabízely, takže jsem hledala hlavně ty spojené s cestovním ruchem, a až druhořadá byla lokalita, i když tu jsem také hodně rozmýšlela. Celkově tohle skládání preferencí mi zabralo hodně času a myšlenek. 

Nakonec jsem se ocitla v Itálii, v nejdražším městě, co se týče životních výdajů, ve Florencii. Erasmus je vážně zážitek na celý život a já rozhodně nezapomenu, co všechno mi to dalo. Pokud se ptáte, zda bych nejela raději jinam, ne. Neměnila bych. 

Vyjížděla jsem na zimní semestr 2024/2025 a strávila ve Florencii krásných 5 měsíců plných výzev, nových věcí a hlavně lidí. Italský systém výuky byl trochu odlišný od toho na VŠE, hlavně s typickou italskou náturou, kdy změny v hodinách, přesuny, pozdní příchody jsou vlastně na denním pořádku. Ze začátku vám vlastně všechno ve Florencii připadá jako jeden velký zmatek a je jen na vás, zda budete nervní a nespokojení nebo se prostě do toho zmatku přidáte a pojedete na jeho vlně. Já zvolila druhou variantu, a i když nedám na Českou republiku dopustit, Itálie se stala mým druhým domovem, kam se vždy ráda vrátím. 

Universitá degli di studi Firenze – neboli florentská univerzita mi nabídla zajímavé předměty v mém oboru – cestovní ruch – a rozhodně rozšířila obzory. Zapsala jsem si jen minimální počet kreditů požadovaný na výjezdu z FMV (24 ETCS), což si určitě zjistěte předem, ať nejste pak ve stresu. Měla jsem tedy dost volného času na cestování a poznávání. 

Vyučovací hodiny byly většinou jako u nás na hodinu a půl s tím, že to byly občas tří hodinovky s pauzou uprostřed. Na kurz byli dva učitelé a sylabus byl tematicky rozdělený na okruhy, kterým se jednotliví profesoři věnují. V průběhu semestru se na většině kurzů průběžně pracovalo na skupinových projektech, které by se daly použít i v reálném životě. Univerzita má velkou knihovnu, kde se dá příjemně učit, ale bývala dost plná, takže jsme občas prostě pracovali a studovali v kavárnách nebo v jiných knihovnách v centru. Hodnocení bylo tedy možné si „nahnat už v průběhu“ a na závěrečné zkoušce už jen předvést to nejlepší, co jste se naučili, anebo taky nenaučili. Zkoušky jsem měla všechny písemné z toho jedna na počítači s uzavřenými otázkami a dvě na papíře s otevřenými otázkami. U kurzu demografie se objevilo i počítání příkladů. Jedna z nejzajímavějších věcí na italském systému vzdělávání je, že na vysoké škole máte takový počet pokusů, jaký za zkouškové stihnete. Můžete i odmítnout hodnocení zkoušky a jít znovu. Italové se proto nejen snaží nějak „projít“ ale projít s nejlepším možným výsledkem. 

Ubytování místní univerzita nenabízí, tudíž tohle si řešíte sami. Existuje několik stránek, kde se dá ubytko shánět. Já bydlela v Airbnb, což nebyla nejlevnější možnost, za to dost autentická. Samotný apartmán byl trochu jako ze staré Itálie, takže jsem za bydlení ráda. Druhou část (po Vánocích, kdy jsem se vracela na poslední zkoušky) jsem bydlela ve sdíleném bytě, což jsem si zařídila přes místní studentskou skupinu IC. Rozhodně doporučuji shánět ubytování v Itálii, obzvlášť ve Florencii, právě přes tyto skupiny (ESN, AEGEE, ErasmusGeneration, International Community Florence), kdy se přidáte do jejich Whatsappových skupin a organizátoři většinou nabízí za rozumnou cenu apartmány, a i v dobré lokalitě. V neposlední řadě – nehledejte ubytování pozdě (2 a méně měsíců před příjezdem). Ceny jsou neskutečně vysoko a nabídka také většinou pokulhává. 

Hodně jsem ocenila italskou gastronomii, která je jednoduchá a přece chutná. Vzhledem k cenám jídla ve Florencii jsem si dost vařila, hlavně těstoviny (ty jsou extrémně levné!) nebo maso (to je dražší..), ale také jsou ve městě restaurace (především osteria a trattoria), kde se dá dobře najíst za slušnou cenu. 

Doprava ve Florencii je také zmatečná a většinou opožděná. Vedou tam dvě tramvajové linky a začali stavět i třetí a jinak autobusy. Osobně jsem využila bike sharing RideMovi a za těch pár měsíců jsem najezdila přes 360 km. Kola jako taková jsou hodně obyčejná a bez přehazovačky, ale centrum Florencie je naštěstí celkem placka, takže to tak moc nevadilo. 

Za dobu, kterou jsem pobývala v tak kulturně a umělecky založeném městě, jsem navštívila asi víc muzeí, výstav a kostelů než za celý život. Studenti EU mají vstup do většiny muzeí Florencie za symbolické 2 eura, což byla příjemná změna oproti cenám ostatních služeb. Člověk ale nemusel za uměním chodit daleko, stačilo vyjít do ulic a narazili jste na několik nádherných budov, autentických zákoutí a pouličního umění. 

Jakožto nadšenec do outdooru a běhání jsem obíhala toskánské kopečky v okolí a také několikrát zajela do hor Alpi Apuane, odkud se mimochodem dovážel mramor na sochy ve Florencii. Také jsem cestovala do měst v okolí (Pisa, Boloňa, Greve in Chianti, Certadlo, Siena, Perugia a další). Dálková doprava vlakem není zrovna nejlevnější a slevy pro studenty tu úplně nenajdete, takže je lepší občas jet autobusem (Flixbus) nebo Autolinie Toscana (síť autobusů fungující po celém Toskánsku s jízdným 1,7 eur za jednu jízdenku nebo 1,5 eur při koupi 10 kusů, což se mi nejednou vyplatilo). Cestu na Erasmus i z něj jsem absolvovala letecky, což bylo nejekonomičtější řešení a také nejpohodlnější. 

Aby to všechno nebylo jen růžové, ráda bych zdůraznila nutnost připojištění se. I když jste totiž v EU a platí vám evropská kartička, když musíte nedejbože na pohotovost, platíte to ze své kapsy. Já byla celé září a kousek října nachlazená a nemohla se toho zbavit. Nakonec jsem dostala antibiotika a vyléčila se, ale jen díky lékaři na pokoj, kterého jsem měla k dispozici skrz mé připojištění. Samotné italské zdravotnictví je horší než české podle mých zkušeností. Také se mi poprvé v životě povedlo si při běhu podvrknout kotník, jelikož jsem šlápla na hranu díry v silnici. Takže jsem místní nemocnici poctila mou návštěvou rovnou dvakrát a pak ještě jednou, kdy jsem mému spolubydlícímu volala (také poprvé v životě) záchranku (prosím volejte rovnou 112, ty jejich čísla mi nefungovaly ani s předvolbou) kvůli střevním potížím. 

Tímto jsem jen chtěla podchytit i fakt, že i když je erasmus skvělá věc a jsem moc vděčná, že jsem měla možnost vyjet, není to jen procházka, ale také problémy, které řešíte. A jsou mnohdy mnohem náročnější, než kdybyste je řešili doma v Česku. To je ale přesně ta výzva, kterou je potřeba překonat a která vám dá víc, než kdyby se to všechno obešlo bez potíží. 

Zajímavostí taky je, že před odjezdem mi kafe vůbec nechutnalo a nepila jsem ho. To se však s mým pobytem změnilo a kafe mi dokonce zachutnalo. Přisuzuji to hlavně italské kultuře a lehkému sociálnímu tlaku ze strany mých kamarádů.

Jedny z nejlepších zážitků byly pro mě asi ty maličkosti, které jsem zažívala. Běh v parku Cascine, ranní cesta do školy na kole, otužování v moři, nekonečné konverzace s kamarády u vína Chianti a také tancování na kurzech salsy. Nemůžu ani opomenout snídaně, které byly většinou cornetto pistacchio a cappuccino se skvělými lidmi. Itálie pro mě byla prostě la dolce vita. Grazie mille, buona giornata!

PS: Pokud se chystáš právě do Florencie nebo Itálie obecně a chceš se na něco zeptat, neváhej mi napsat na mail: skreckova.d@outlook.cz

Danča