Dobrodružství na Novém Zélandu

University of Otago na Novém Zélandu jsem si vybrala díky mé bývalé spolubydlící, se kterou jsem začala bydlet těsně po jejím návratu z výměnného pobytu v této nádherné zemi. I po několika měsících tenkrát nepřestávala hýřit nadšením a opakovat, jak je na Zélandu krásně. A já to mám teď zrovna tak (i když můj výměnný pobyt proběhl již v LS 2019).

Svůj magisterský semestr v zahraničí jsem měla možnost strávit v městečku Dunedin na jihu Jižního ostrova Zélandu. Jih na opačné polokouli bohužel znamená spíše chladnější podnebí a spousty deště. Když se začala blížit zima, zatímco v Aucklandu měli sluníčko a 20 stupňů, pro Dunedin byly vyhlídky o dost horší a ústřední topení nebo plastová okna byste v bytech hledali marně.

Pro ubytování jsem zvolila nejjednodušší variantu, a to bydlení v Uniflatech – bytech, nebo spíše domcích, pro zahraniční studenty. Na začátku bylo třeba vyplnit dotazník, na základě kterého nás rozdělili do bytů podle preferencí, životního stylu a toho, co od výměnného pobytu očekáváme. Troufám si tvrdit, že se to ve většině případů vydařilo, se spolubydlícími jsme si velmi dobře rozuměli, podnikali jsme toho spoustu společně, a i nyní zůstáváme v kontaktu. 

Asi tři čtvrtiny zahraničních studentů tvoří Američané. Já bydlela třeba se třemi Američany, studentkou ze Skotska a Novozélanďankou Libby, která byla náš “kiwi host”, a která nám tam dělala skoro náhradní mamču. Hodně mě překvapilo, že Libby hned první den oznámila, že s sebou nenosí klíče a celý semestr jsme nezamykali – nic nezmizelo (pro Čechy téměř neuvěřitelné :D). S Libby se pojí i můj největší problém na Zélandu, a to porozumění přízvuku jeho obyvatel. Novozélanďané jsou úžasní, milí, laskaví a dobrosrdeční lidé, mnoha z nich jsem ale začala rozumět až třeba po měsíci mého pobytu. 

Uniflats pro studenty organizují výlety, dobrovolnické akce, seznamovací večery nebo kurzy vaření. Fungují vlastně trochu jako náš Buddy system. Kromě Uniflatů funguje na University of Otago spousta dalších organizací nabízejících třeba sportovní kurzy, taneční lekce, výuku hraní na hudební nástroje nebo kurzy cizích jazyků. Na kampusu se nachází obrovská posilovna pro studenty zdarma, v budově OUSA (Otago University Students‘ Association) probíhají pravidelné bezplatné kurzy jógy, a pak třeba snídaně zdarma pro studenty během zkouškového období. 

Hodina na University of Otago trvá pouze 50 minut a celkově mi přišly kurzy jednodušší než na VŠE. Stejně jako u nás zde mají cvičení a přednášky, na cvičeních se hodně kladl důraz na vyjádření vlastního názoru a komunikaci. Závěrečná zkouška pak většinou byla ve formě eseje, kde se opět zajímali o náš názor a zda umíme propojit znalosti s praxí. Studenti většinou nestudují doma, ale tráví celé dny v obrovských knihovnách na kampusu – výhoda oproti bytům, člověk se tam i ohřeje :).

Asi jednu čtvrtinu Dunedinu tvoří studenti, to znamená, že o zábavu a různé akce zde není nouze. Každý den vlastně bylo kam jít nebo co podniknout a problémem se ukázalo být spíše vymyslet, jak vše stihnout zažít a vidět za tak krátkou dobu. Během semestru jsme procestovali Jižní ostrov, po ukončení studia jsme se nejdříve zaletěli ohřát na blízké Fidži, a pak jsme za 14 dní projeli Severní ostrov Zélandu, kde bývá zima o dost příjemnější. Prošli jsme stovky kilometrů tras, vylezli na spoustu hor (včetně hory Osudu – Mount Ngauruhoe), skočili jsme bungee jumping, pluli na lodi v Milford Sound, spali ve stanech, viděli jsme spoustu nádherných jezer, řek, ledovců i pláží…a spousty, spousty ovcí :D. 

Nový Zéland je zemí nekonečných možností, v mnoha ohledech předčil má již hodně vysoká očekávání, a i po půl roce mne nepřestával překvapovat svou nádherou. 

autor: Kiki